Easttrip 2011: Den první - začal nám Ramadán

     S kamarádem Tomášem jsme se rozhodli, že poznáme trochu jiný kus Evropy, než je zvyklé poznávat. I kvůli financím jsme se dohodli procestovat stopem východní část Evropy a jako cíl jsme si určili pobřeží Černého moře v Bulharsku. Cesta trvala 14 dní a zažili jsme spoustu zážitků. Jmenuji se Pavel a povyprávím vám o nich den po dni

     Vyrazili jsme 11. července 2011, počasí mělo být v příštích dnech příznivé a tak už nic nebránilo začít s naší cestou. Náš start byl v Praze a po kratší procházce na kraj metropole jsme zahájili stopování na benzínce u D1 směrem na Brno, které bylo umístěno i na naší ceduli. Byla na nás znát nervozita, než se do toho člověk dostane. Měli jsme trochu strach s pražských řidičů. kteří zrovna rádi nestaví. Strach byl oprávněný, ale naštěstí zastavil pekný příklad globalizace, česká Octavia s francouzskou značkou a uvnitř Tuniský muslim Aníz. Nejdříve jsme nepochopili jeho vtípky, že jede do Plzně a chce zaplatit, ale nakonec se tomu sám zasmál a my mohli nastoupit. Stav D1 nás nezaskočil, za to názory Aníze už ano. Náš muslim pracoval skoro v polovině zemí západní Evropy a nyní pracuje v Praze, má českou ženu a zplodil s ní českotuniské dítě. Aníz byl silně věřící, silně věřící muslim. Když začal vyprávět o Koránu a začal nám sdělovat své názory o dnešní společnosti a o tom co příjde, běhal nám mráz po zádech. Sliboval, že jednoho dne islám dobude Evropu a všichni konvertují na jeho víru, že jedině jejich víra je ta pravá a budeme se divit. Dost podporoval sionismus, ale když zjistil, že nejsme židi, neřešil naše vyznání a přešel už k zajímavějším věcem. Vyprávěl nám o jejich zvycích, jak se 5x denně modlí a vysvětlil nám Ramadán. Je to pro ně nejdůležitější zvyk, kdy se odprostí od věcí na které jsou zvyklé, žijí co nejskromějí a tím si pročistí svě tělo. Vysvětli nám, že vlastně nás teď taky čeká ramadán, odloučíme od zvyklého jídla, nebudeme spát v posteli a nebudeme si užívat obvyklých věcí, jako je alkohol apod. V tomhle jsme mu museli dát za pravdu. Naštěstí jsme opustili téma náboženství a přešli k ženám. Aníz byl velkým znalcem žen, tedy podle něho, a chválil české ženy. Popisoval, že když vidí krásnou ženu, má problémy udržet svě chtíče a dost podvádí. "Já jsem už rok bez vztahu" jsem prohlásil, Aniz málem údivem naboural, místo bouračky se mi začal posměšně smát a vůbec nechápal, jak to dokážu vydržet bez žen. Tomáš se jen pousmal a pochlubil se svoji slečnou, já raději koukal z okýnka. Aníz nám ještě ukázal znalost češtiny na ´ty vole´ a vysadil nás v Brně, daleko od dálnice.

Stezka odvahy

     Vyrazili jsme tedy zpět k dálnici a začali hledat místo na stopování. S výjezdy z měst je vždy problém, spousta řidičů není dálkových a jedou jen kousek za město domů, je spousta silnic a tedy možností, kam mohou řidiči zajet. Po hodinovém bloudění jsme vyrazili kolem D1 na dálnici směrem na Bratislavu. Jít kolem dálnice není jentak, všude je to zarostlé kytkama a trávou, občas přijde nějaký to přemostění, nadjezdy a podjezdy.  Pak se může stát, že jdete s 20 kilovou nevyváženou krosnou po cestičce úzké 30 cm a pod vámi je 20 metru velkého nic. Dorazli jsme konečně na dobré místo, kde jsem zjistil, že už jsem ztratil sluneční brýle a bezmocně se kouknul do Slunce. "To mě bude ještě mrzet" trpce jsem prohodil a začali mi slzet oči ze sluníčka. stopli jsme mladého nemluvného pána(Slováka), který sice nejel až na Slovensko, ale vyhodil nás na hranicích, na odpočívadle, kde prý jezdí spousta aut. Nevím co znamená spousta ale tři auta asi za 30 minut mi přišlo dost slabých spousta. 

Slunečnicový dav

     Nezbývalo nám nic jiného, než vyrazit na lepší místo, nejlépe frekventovanou pumpu. Po domluvě a zkušenostech z minulé procházky kolem dálnice jsme zvolili 20 km cestu přes Břeclav, kterou jsme nakonec zkrátili na 15 km, když jsme za poslední koruny využili vlak. Břeclav jsme si prohlídli jen zlehka a vyrazili k dálnici. V autoatlase vypadá vše strašně blízko, i naše pumpa se zádla. Dost jsme se tedy divili, kde naše pumpa je. Cesta byla nekonečná a pumpa nikde. "Už ji vidím, koukej, támhle, za tím obrovským slunečnicovým polem" nadšeně zařval Tomáš. Nevím, jestli jste někdy procházeli slunečnicovým polem, obrovským slunečnicovým polem v červenci, ale já ne. Je to jako se probíjet davem lidí na Staromáku držíci v ruce špendlíky. Konečně jsme dorazili opíchaný na pumpu, na cestičkou vedle pole, po které se dalo krásně jít jsem jen mávl rukou a šel se chystat na spaní. Vybrali jsme útulné místo blízko parkoviště kamiónů, rozbalili spacáky, lehce povečeřeli a pod širákem jsme pomalu usínali. "Jestli to bude takhle na hovno i zítra, jedem zpátky" unaveně jsem prohlásil. "Jdeme spát, dobrou" řekl Tomáš "Dobrou Tome"

Statistika dne 11.7.2011 pondělí

Celkový počet km: 267,8 

         z toho autem: 245,1 (pěšky: 22,7)
Počet zastavených vozidel: 3
Průměrná doba čekání (pouze u dvou aut, jedno auto zastaveno při chůzi): 10 minut

Mapka cesty

Zobrazit místo Den 1. easttrip 2011 na větší mapě>