Po dlouhém spánku jsme ráno kolem 9 vstali a vydali se stopovat. Cílem dnešního dne je Maďarsko. Na mapě se tato země jeví jako velmi blízká, ovšem nám v cestě stojí Bratislava a s velkými městy je vždy problém. Prohlédnout Bratislavu si chceme, ale jen tak napůl dne. Zjistit, že tam nic není a pokračovat dál v cestě. Ten den byl krásný jasný den a před námi spousta práce.
Po půl hodinovém čekání se nám povedlo zastavit auto. Mladý kluk z Brna, který jel na bratislavské letiště vyzvednout své rodiče. Co nás na stopování nejvíce baví je poznávat nové lidi a dovědět se nové věci. Při jízdě jsme se dověděli, že studoval VUT v Brně a strašně rád cestoval, vyprávěl nám o své výpravě do Norska a do USA. Vystoupili jsme na letišti a byli jsme ohromeni, jak pěkné letiště v Blavě mají. Letadel zde příliš neléta kvůli Vídni, která je odsud 30 km. Snažili se dostat do centra, stopem jsme to vzdali hned a vydali se hledat MHD. Stejné jako Praha je bratislavské letiště spojeno pouze autobusy. V centru jsme byli za pár minut a kdyby jsme nehledali knihkupectví kvůli novému atlasu, který jsme potřebovali, ani bychom se nezdrželi dlouho. Historické centrum je malé a není toho mnoho k vidění. Ruka tvořivého socialistického režimu udělala dost jizev na tváři historického jádra. Přirovnal bych to ke zbourání Karlova mostu a protáhnutím centra Prahy další magistrálou. Alespoň jsme si odpočinuli a vyrazli na dlouhou procházku na kraj Bratislavy. Hned kousek od historického jádra jsme narazili na Nový most, který přetíná Dunaj. Je to opravdu skvost, který se do této části města vyloženě "hodí". Most vypadá jako by byl napaden mimozemšťany z filmu Válka světů (obrázek). Z mostu byl krásně vidět bratislavský hrad jehož návštěvu jsme také plánovali, ale když jsme se ptali místních, jak se na něj dostaneme, bylo nám řečeno, že tam není nic zajímavého. Raději jsme ušetřili zbytky energie. Sluníčko začalo do nás prát v plné síle a my stále nevěděli jak se dostat na kraj Blavy. Chvilkami jsme si připadali jak v bludišti, kde se neustále prodíráte mezi dálnicemi, všude samé podchody a nadchody. Připadali jsme si jak ve snu, ve kterém se snažíte někam dojít, ale nejde to. Zpocení jsme bloudili a hledali výpadovky na Maďarsko. Problém velkého města se ukazoval v plné kráse, nebylo kde stopovat a lidé většinou přejíždějí pouze po městě. Chvíli jsme zkoušeli stopovat u obchodního centra Aupark. Stopoval jsem na různých místech, u Monaka, u St. Tropez atd, ale neviděl jsem tolik luxusních aut na jednom místě jako tady. Bohatší řidiče v Bentley střídali chudší v BMW a Audi. Rozhodli jsme se tedy vyrazit na kraj Bratislavy pěšky. S autoatlasem se po městě orientuje dost těžko. Zakreslené jsou jen hlavní tahy městem a díkybohu názvy sídlišť. Náš cíl byl tedy jasný, najít sídliště Petržalka, projít jej a dostat se na kraj města, kde už je to kousek do Maďarska. Plán byl jednoduchý ale realita jiná. Cesta nám trvala asi 3 hodiny. Museli jsme se několikrát ptát lidí a ke konci cesty se začínalo stmívat Dorazili jsme na místo, o kterém jsme se domnívali, že tudy vede cesta do Maďarska. Byli jsme unavení a chtěli jsme to zdát, utábořit se na kraji Bratislavy a vyrazit až ráno, kdy budeme odpočatí a pojede více aut. Pomalu jsme rozbalovali věci na spaní, ale podivní lidé kolem nás a ještě podivnější zvuky nám dodaly dost strachu a dost energie, abychom to zkusili a pokračovali dál v cestě. Při večeru, když už jsme nedoufali nám zastavil mladá kluk, který se právě vracel domů z práce. Jel sice jen pár kilometrů za hranice, ale Maďarsko to je. Jako dar jsem mu nechtěně nechal v kufru dva Maximy!! a jednu bagetu. Našli jsme si malou benzínku a chystali se spát. Byl to dlouhý a těžký den, kdy jsme místo času v autě strávili po svých.
Statistika dne 12.7.2011 úterý
Celkový počet km: 126,6 km
z toho autem: 69,5 km
Žádné komentáře:
Okomentovat