Stopování po Evropě: Šílení řidiči

Každý den jsme se setkali se zajímavými lidmi. Na některé člověk brzo zapomene, na některé zapomenout nejde. Vynechám-li řidiče, kteří neovládali anglický jazyk, jsme se vždy zapovídali a zjišťovali různé informace. Většina řidičů neměla tušení, že Československo už na mapě není a fungujeme již samostatně. Pořád lepší, než kdyby si nás pletli s Ruskem, jako jinde ve světě. 

PORTUGALSKO 2012: den 13. – Utrpení s příchutí pomeranče aneb nekonečná cesta do Guimarães

Neděle 15. července 2012, Porto. Dnes budeme stopovat do padesát kilometrů vzdáleného Guimarães. Děj se co děj, řekli jsme si s Denisem. Od Leirie jsme nejeli stopem, neboť nás nejrůznější okolnosti nutily využívat autobus nebo vlak. Tomu je ale konec! Nic nás nezastaví, abychom dnes konečně stopli nějaké auto. Teda alespoň jsme o tom přesvědčení… Když pak toho dne v noci s úžehem a nesmírnou psychickou i fyzickou únavou uléháme v Guimarães na skále nad McDonaldem a v duchu polykáme šťavnaté hambáče, častujeme sami sebe dost vostrými výrazy. Ale postupně.

Stopování po Anglii: Stopem napříč Velkou Británií a spousta zážítků, které foťák nezachytí (opravrno 2.8.2013)

S mojí spolužačkou Míšou jsme se rozhodly dojet do Edinburghu a odtud se vydat stopem na jih Anglie. Tak jsme také udělaly… V následujích řádcích popíšu několik pro mě důležitých okamžiků z cesty, která začala ve skotském Edinburghu a skončila v anglickém Londýně.

Je časně ráno 4. 8. 2012 před odjezdem do Prahy a směrem západní Evropa. Vykouknu z okna a vidím takovou mlhu, že by se dala krájet. V tu chvíli začíná panika, že se nedostanu včas z Mostu do Prahy. Svírá se mi žaludek. Vlna horka spolu s brněním prochází každou částí mého těla. S přibývající hodinou a ustupující mlhou se to trochu zlepšuje, ale úplná úleva se dostaví, až když na mě Míša mává z lavičky na autobusovém nádraží v Praze na Florenci. Tak huráá, nastupujeme a za pár hodin opouštíme naši rodnou zemi.

Představení tanečního sboru ze Srí Lanky

Nevím, jestli je tu někdo znalec Srí Lanského tabce, ale má se jednat o folklórní tanec, představující koně převalského, znamého z pražské zoo, kde se dří jeho chovi a následná integrace v mongolské přírodě. Jedná se o vystoupení z otevření slonince a ke křtu nového slůněte, ten den pojmenované Sita. Omluvte hořší zvukovou stopu, točeno mobilem

Kde se dá všude při cestě spát? Od pláže až po záchod

Nebyli jsme jediní, kdo spal venku

V dnešní kapitole se budeme věnovat spaní při stopování. Za celou dobu stopování, jak po západní Evropě, tak po východní Evropě jsme nevyužili ani jednou služeb hotelu, hostelu či kempu. Pomohlo nám k tomu i počasí, které až na vyjímky bylo perfektní a umožňovalo spát pod širákem. Podíváme se teď na různé situace, které se nám přihodil při spaní. Spaní na záchodě, na nádraží, na pláži nebo pod stříškou na vozíky u supermarketu nebylo nic neobvyklého.