Stopování po Evropě: Šílení řidiči

Každý den jsme se setkali se zajímavými lidmi. Na některé člověk brzo zapomene, na některé zapomenout nejde. Vynechám-li řidiče, kteří neovládali anglický jazyk, jsme se vždy zapovídali a zjišťovali různé informace. Většina řidičů neměla tušení, že Československo už na mapě není a fungujeme již samostatně. Pořád lepší, než kdyby si nás pletli s Ruskem, jako jinde ve světě. 

Zde jsme se posunuli o 50 metrů, kousek za tuto značku

Jedna v Francouzka však předčila všechny. Na jihu Franice, kousek od Caen, jsme stopli jednu postarší, velice noblesní dámu. Uměla pár slovíček anglicky a debata se mohla rozjet. Po vysvětlení mírového rozdělení bývalé federace nás omráčila otázkou, proč jezdíme k moři k nim, proč si nezajedeme k moři v Čechách. Nenabízela se jiná odpověď, než vyzdvihnout jejich moře před naším, abychom se vyhnuli vysvětlování. V Itálii jsme byli naopak mile překvapeni, že někdo poznal Bohumila Hrabala nebo Jaroslava Haška. Pavla Nedvěda znal v Itálii každý, jen nevěděli pokaždé, že je to Čech. Škoda že se na jihu a na západě Evropy
 nehraje hokej. Ani s Havlem jsme nepochodili.

Cesta se může někdy změnit v konvertování v jiné náboženství nebo přesvědčování k přechodu. Hned za Prahou, kde nám Češi nezastavili, pomohl nám snědý Francouz, alžírského původu žijící v Praze jménem Alíz. My přesvědčení ateisté, on přesvědčený muslim a rozhovor mohl začít. Nejdříve nechápal, jak nemůžeme v nic věřit a pomalu přešel k přesvědčování k islámu. Jako mladá a tolerantní generace nemáme k lidem předem žádné předsudky, jenže zde se projevil typický islámský charakter. Jinak příjemný člověk s názory podobné Hitlerovi. Zřejmě nechápal, že není árijského typu a být v době Hitlera na území říše, čekal by ho podobný osud jako židy, o kterých mluvil jen v nejhorším. Hovořil o ovládnutí celého světa a že je třeba se jich zbavit. Podobně mluvil i o křesťanství a jeho až fanatická propagace islámu vzbuzovala až smích, bohužel tito lidé to myslí vážně a jsou schopný i násilí, čehož jsme svědky téměř denně. Snažil se nám vnutit, že jen Islám je jediný správný a dává smysl a musíme si přečíst Korán. O mém názoru na jakékoliv náboženství a hromadné akce podobného typu jsem raději mlčel. Vše zakončil názorem, že věří, že naše děti budou vyrůstat již v muslimské komunitě a postupně bude křesťanství vytlačeno progresivnějším a modernějším islámem, člověka v tu chvíli úplně zamrazí při představě, že tomu někdo věří a chce 

tomu pomoci.

Řidiči alkoholici

Při výjezdu z ČR nám zastavil potetovaný pán, jedoucí až blízko Paříže. První zvláštnost byla, že nás nechal hned ze začátku řídit, aby se mohl v klidu opít. Stoupající hladinka v krvi znamenala zajímavější a poutavější historky. Dozvěděli jsme se o jeho trestné činnosti i o jeho dětech, které si jen tak mimochodem udělal bokem.Celkem sympatický a ochotný padesátník, s kterým jsme se svezli 800 km. 800 km se zdá hodně, ale ještě více vyniknou oproti jedné Polce, která nás svezla úctyhodných 50 metrů. Bloudili jsme po Francii a nemohli se dostat na naší silnici. Podařilo se nám zastavit malý třímístný Citroen a v něm mladou ženou, která neuměla anglicky, jen polsky. Po dlouhém vysvětlování jsme pochopili, že jede naším směrem a nasoukali jsme se do malého prostoru auta. Po 50 metrech jsme zjistili, že naše polština není tak kvalitní, spíše žádná a poprosili jsme o zastavení, neboť jsme jeli úplně jinam, než byla naše původní představa.

Cesta hrůzy

Jazykové bariéry občas způsobily i trocha vyděšení. V Maďarsku nám zastavil velký Jeep. Pán jel naším směrem a snažil se nám něco vysvětlit, což jsme mu odkývali nerozumějíc jedinému slovu. Trochu nás zamrazilo, když jsme poprvé sjeli z hlavní silnice a jeli jinudy, to jsme ještě pochopili jako zkratku. Když už jsme ale sjeli někam do lesa a do polí, do smíchu už nám nebylo. Nevěděli jsme čí nás chce okrást a nebo co zamýšlí. Asi 15 minut jsme pokračovali do míst, kde nebyla jediná budova, jediného člověka a nám bylo velice nepříjemně.Tomáš už plánoval, jak vyskočíme za jízdy a já kameroval naše poslední minuty slávy. Naštěstí se záhy ukázalo, že pán je včelař a má někde v poli včelín a jel vybrat med, což se nám asi snažil vysvětlit. 

Člověk nečeká, kam až se podívá

Další kategorie byli mladí řidiči, kteří trochu ovládali angličtinu a naše debaty se mohli zaměřit co nás zajímá a jak to v naší zemi funguje. Zjistili jsme, že nám mladí leccos závidí, například celkem bezproblémové pěstování a užívaní marihuany. Pokud jsme byli něčím u mladých známí, byl to právě alkohol nebo tráva, vše pod střechou Prahy nazývanou hospodou Evropy. Poznali jsme pár místních kapel, o kterých bychom u nás těžko slyšeli a naopak jsme všem pouštěli Lucii, kterou jsme jedinou měli sebou na disku.

I tento blázen nás vezl