Stopem po Černé Hoře

Letošní prázdniny jsme se ještě s pár přáteli rozhodli strávit v Černé Hoře. Chtěli jsme si odpočinout od ruchu města v klidných horách a zároveň se vyhřát na sluníčku u moře. Nakonec jsme během necelých tří týdnů navštívili dva horské národní parky (Durmitor a Biogradskou Goru), zastavili se u Skadarského jezera a projeli skoro celé černohorské pobřeží.

První pocity prvního dne prvního stopování

Povedala som si: „Zvládnem to, čo chlapi!“ Na úplnú očistu som sa nedala – ako to robieval pred tým Pavel – že jedol len bagetky a pil len čistú vodu. V tom som si vravela, že sladké radosti si odopierať nebudem a nejaký párok alebo saláma ma nezabije, ale posilní.Cesta prvého dňa prebehla nečakane rýchlo aj s obhliadkou Piešťan sme toho stihli veľmi veľa. Bola tma a my sme sa ocitli na okraji Nitry. Začala som pociťovať váhu ruksaka. Pri predstave, že to mám nosiť na chrbte dva týždne, som vysvetľovala Pavlovi, že všetky tie veci sú zbytočné a nervózne som si prechádzala v hlave, čo všetko som mala nechať doma až mi tam nič neostalo. Najradšej by som šla úplne bez všetkého.  Potom sme dorazili na benzínku. Vraj sme boli na skvelom mieste, lebo z jednej strany nás kryl kamión, z druhej plot, za nami boli ohradené psy a pred nami spiaci kamioňáci. Zhora na nás svietili lampy. Bolo to asi tretie miesto, ktoré som zamietla, ale ťažoba ruksaku a viečok mi už nedovoľovala presúvať sa ďalej. Musela som odložiť všetko ješitné, čo vo mne je a ľahnúť si do trávy pod šíre nebo. Nieže by som pred tým nevedela, do čoho idem, ale predstava je len dvojrozmerná, realita má aj tretí rozmer.

Autor: Martina Murzová

Stopování po Evropě: Šílení řidiči

Každý den jsme se setkali se zajímavými lidmi. Na některé člověk brzo zapomene, na některé zapomenout nejde. Vynechám-li řidiče, kteří neovládali anglický jazyk, jsme se vždy zapovídali a zjišťovali různé informace. Většina řidičů neměla tušení, že Československo už na mapě není a fungujeme již samostatně. Pořád lepší, než kdyby si nás pletli s Ruskem, jako jinde ve světě. 

PORTUGALSKO 2012: den 13. – Utrpení s příchutí pomeranče aneb nekonečná cesta do Guimarães

Neděle 15. července 2012, Porto. Dnes budeme stopovat do padesát kilometrů vzdáleného Guimarães. Děj se co děj, řekli jsme si s Denisem. Od Leirie jsme nejeli stopem, neboť nás nejrůznější okolnosti nutily využívat autobus nebo vlak. Tomu je ale konec! Nic nás nezastaví, abychom dnes konečně stopli nějaké auto. Teda alespoň jsme o tom přesvědčení… Když pak toho dne v noci s úžehem a nesmírnou psychickou i fyzickou únavou uléháme v Guimarães na skále nad McDonaldem a v duchu polykáme šťavnaté hambáče, častujeme sami sebe dost vostrými výrazy. Ale postupně.

Stopování po Anglii: Stopem napříč Velkou Británií a spousta zážítků, které foťák nezachytí (opravrno 2.8.2013)

S mojí spolužačkou Míšou jsme se rozhodly dojet do Edinburghu a odtud se vydat stopem na jih Anglie. Tak jsme také udělaly… V následujích řádcích popíšu několik pro mě důležitých okamžiků z cesty, která začala ve skotském Edinburghu a skončila v anglickém Londýně.

Je časně ráno 4. 8. 2012 před odjezdem do Prahy a směrem západní Evropa. Vykouknu z okna a vidím takovou mlhu, že by se dala krájet. V tu chvíli začíná panika, že se nedostanu včas z Mostu do Prahy. Svírá se mi žaludek. Vlna horka spolu s brněním prochází každou částí mého těla. S přibývající hodinou a ustupující mlhou se to trochu zlepšuje, ale úplná úleva se dostaví, až když na mě Míša mává z lavičky na autobusovém nádraží v Praze na Florenci. Tak huráá, nastupujeme a za pár hodin opouštíme naši rodnou zemi.

Představení tanečního sboru ze Srí Lanky

Nevím, jestli je tu někdo znalec Srí Lanského tabce, ale má se jednat o folklórní tanec, představující koně převalského, znamého z pražské zoo, kde se dří jeho chovi a následná integrace v mongolské přírodě. Jedná se o vystoupení z otevření slonince a ke křtu nového slůněte, ten den pojmenované Sita. Omluvte hořší zvukovou stopu, točeno mobilem

Kde se dá všude při cestě spát? Od pláže až po záchod

Nebyli jsme jediní, kdo spal venku

V dnešní kapitole se budeme věnovat spaní při stopování. Za celou dobu stopování, jak po západní Evropě, tak po východní Evropě jsme nevyužili ani jednou služeb hotelu, hostelu či kempu. Pomohlo nám k tomu i počasí, které až na vyjímky bylo perfektní a umožňovalo spát pod širákem. Podíváme se teď na různé situace, které se nám přihodil při spaní. Spaní na záchodě, na nádraží, na pláži nebo pod stříškou na vozíky u supermarketu nebylo nic neobvyklého.

Cesta po Indii

Další povídaní a fotografie ze exotiky, tentokrát z Indie v podání Lucie Jeníčkové

http://lucieajancestadoindie.blogspot.in/

Cesta po Kambodže

Pokud vás zajímá více exotika, můžete se podívat na fotografie cestovatele Jana Škvora po Kambodže

https://plus.google.com/photos/114634852394421533542/albums/5849563063842104385

Eurotrip 2011: Cesta po rumunských „dálnicích“

Cesta po rumunských „dálnicích“

Tomáš a scenérie, která nás doprovázela celou cestu

Někdy člověk za den chytne 10 aut a ujede 50 km, někdy chytne 1 a dostane se přes půl Rumunska, jako se povedla dneska nám. Cesta dlouhá 400 km se protáhla na 12 hodin a strach z manévru některých řidičů mi zkrátila život o pár let. Špatná rumunská infrastruktura, dehydratace, šílenci na silnicích, první kontakt s divokými psy a šok z Bukurešti, tak by se dal shrnout další den na cestách po východní Evropě.