PORTUGALSKO 2012: den 7. – Rozmazlování v Coimbře

Coimbra

V posledních dvou dnech jsme zažili adrenalinu nad hlavu. Spali jsme v zatuchlém garážovém bytě, který nám poskytla jedna řidička, bloudili nočním Torres Vedras za dozoru opilých mladistvých, vloupali se kvůli přespání do zahradního domku obchodního řetězce, ztratili tašku s kreditkou a foťákem a v jednu chvíli mysleli, že výprava je předčasně u konce… Je třeba na chvíli zase zvolnit. Odpočinout si. Fyzicky i psychicky. Studentské město Coimbra, kde se nás ujala česká studentka Káťa, je ideální volbou.

Stopování Tomáše a Pavla po východní Evropě - celkový pohled

Tomáš a jeho první den na stopu - Brno

Když jsem se od svých kamarádů dozvěděl, že cestují po Evropě stopem, donutilo mě to přemýšlet. Nepocházím  z rodiny, která léto co léto fluktuovala po celém stařičkém kontinentu, případně periférie černého kontinentu nebo blízkého východu. Borci byli ti, kteří byli dokonce ještě dál. Ale já? Upřímně jsem se jako malý styděl,  že jsem ještě neviděl moře,  zatímco ostatní se vraceli tmavší a tmavší.

Připojte s k nám na Facebooku a na Google+

Pokud se vám zalíbily naše články o stopování a neradi byste přišli o další příběh  připojte s k nám na Facebooku do skupiny stopování https://www.facebook.com/Stopovani nebo se přidejte na Google+ do Komunity Cestování https://plus.google.com/communities/107469304743047600140 a odebírejte naše články hned po jejich vydání.

PORTUGALSKO 2012: den 6. – Nejšílenější den našich životů aneb bůh žehnej rodině Martinsů!

Tady už je do smíchu.
Martin při večerním marném
stopování do Coimbry

Zahradní domeček obchodního řetězce Akí v Torres Vedras nám poskytl dokonalý noční azyl. Včera před usnutím jsme se dohodli, že nejpozději před sedmou hodinou ranní náš tajný brloh opustíme. Nechtěli jsme riskovat, že nás ráno načapou zaměstnanci prodejny. Jenže to bychom nesměli být labužnický povaleči… Denis zabalen ve spacáku vyhlédl z okna domku. „Hele, parkoviště pořád prázdný, na prodejně ticho. Ještě spíme.“ Nebylo co namítnout.

Eurotrip 2010: Opilecká cesta za štěstím

Autobus Alice in Chains

Při svém stopování už jsem zastavil spoustu pozoruhodných osob a slyšel pozoruhodné příběhy. Stopli jsme luxusní autobus kapely Alice in Chains, řidiče, který nás nechal řídit, aby se mohl opít nebo Polku, která nás svezla přibližně 200 metrů. Ve Španělsku, blízko Perpignanu se nám však povedlo stopnout auto, které přesáhlo vše, co jsme doposud viděli nebo co jsme si dokázali představit.

PORTUGALSKO 2012: den 5. – Vloupání do zahradního domku

Ericeira

V garážovém apartmá, které nám při stopu do Sintry poskytla naše včerejší řidička Ana, se spalo výborně. Tedy až na ten menší zápach z odpadu. Nic to ale nemění na tom, jak jsme šťastní, že i čtvrtou noc jsme absolvovali na stopařské poměry v takovém luxusu. Ke všemu, když se nad ránem rozpršelo. První portugalský déšť nás nakonec provázel celé dopoledne.

PORTUGALSKO 2012: den 4. – První stop a nocleh v garáži

procházka centrem Cascais

 Pátek 6. července 2012. Dnes vyrazíme na pláž okoštovat teplotu oceánu a učinit vědecká pozorování v oblasti anatomie lidského těla. Zejména toho ženského. A taky chceme poprvé stopovat.  

 Nevstává se nám dobře. V Henriqueho bytě v Carcavelos se probouzíme s vědomím, že už se nám podobného luxusu nemusí dostat a zbytek cesty strávíme spaním kdesi pod širákem. Loučíme se s Henriqueho babičkou a míříme na nádraží. Jo, na stop si musíme ještě počkat. Jasně, jsme stopaři a chceme absolvovat celou cestu stopem, ale do 20 km vzdáleného Cascais pojedeme opět příměstským vlakem.

Easttrip 2011: Den čtvrtý - Rumunská džungle

Při stávání jsem si při cestách zvykl na různé hluky a křiky. Jednou jsem se probudil v Anconě na dětském hřišti u školky, kde si hráli děti, nebo v Barceloně nad námi stál pár a nabízel hašiš ve 4 ráno. Budapešť opět trumfla, co jsem do té doby viděl, okolo 8 hodiny se kousek od nás na malém prostranství v parku sešlo okolo 10 ženských ve věku 50 let. Člověk by čekal ranní rozcvičku před náročným pracovním dnem Začalo se dít něco úplně jiného, něco dosti zvláštního. Skupinka začala tancovat kolem dokola, drželi se za ruce, v jednu chvíli všechny ruce zvedli a pořád dokola, přitom měli na sobě zvláštní šamanské oblečení a vykřikovali cosi, čemu jsme neměli šanci rozumět. Nevím k čemu to přesně přirovnat, něco mezi sletem čarodějnic a šamanskou woodoo párty. Rozhodně to nebyl pěkný pohled a raději jsme vstali a vyrazili vstříc dalšímu dni.

PORTUGALSKO 2012: den 3. –Benfika, Sporting a adeus, Lisabon

Denis v jedné z uliček Lisabonu

Druhé ráno v Lisabonu. Včera jsme naprosto zapomněli, že jsme se s Manon před odletem dohodli na dvoudenním azylu, a že bychom dnes měli její dům opustit. Jenže na dnešek máme v Lisabonu ještě program, který nechceme za nic na světě vypustit – návštěva fotbalových stadionů Benfiky a Sportingu.

Eurotrip 2010: Únos v přímém přenosu

O svém prvním stopování budu psát pouze články o zajímavých událostech a ne den po dni jako u Eastripu. S kamarádem Jirkou jsme se vydali poznávat krásy západní a jižní Evropy. Stopování není někdy jen o radosti a zábavném dobrodružství, někdy nabídne i nepříjemné zkušenosti a strach o holý život.

PORTUGALSKO 2012: den 2. – Raci v Lisabonu

První ráno v Lisabonu. Nespěcháme. Cestujeme stopem také proto, že nás netlačí čas, nemusíme nic za spěchu plánovat a ve stresu obíhat pamětihodnosti. Oba rádi spíme a tak se už před cestou s Denisem domlouváme, že když to půjde, dobře se vyspíme a nebudeme to hrotit. S nadšením zjišťuju, že včerejší horečka i nevolnosti jsou pryč a našemu dobrodružství tak nic nebrání.

Easttrip 2011: Den třetí - vedro a rébusy

Na Maďarsku je krásný jejich jazyk, který pro člověka neznalý maďarštiny nabývá dojmů náhodně rozházených písmen. Obyčejná cedule, kterou jste schopni rozluštit v jakémkoliv jazyce se mění v hodinový rébus. Napsat ceduli cíleného města, vměstnat jej na A4 papír a pak jej vyslovit překvapenému řidiči je práce na dalších pár desítek upocených minut a zlomeného jazyka, který se snaží vyslovit nevyslovitelné.