Eurotrip 2010: Únos v přímém přenosu

O svém prvním stopování budu psát pouze články o zajímavých událostech a ne den po dni jako u Eastripu. S kamarádem Jirkou jsme se vydali poznávat krásy západní a jižní Evropy. Stopování není někdy jen o radosti a zábavném dobrodružství, někdy nabídne i nepříjemné zkušenosti a strach o holý život.



Právě jsme se vraceli ze Španělska a měli naplánovanou cestu podél jižního pobřeží Francie, nazývané Cote d'azur. Krásná scenerie nabízející pohled na skalnaté útesy, písčité pláže a azurové moře. Stopování nebylo nějak rychlé, vedro přímo nesnesitelné a komáři v noci vražední, ale po probuzení a porozhlédnutí kolem sebe člověku nevadilo 40 štipanců a ani dlouhé čekání na rozpáleném asfaltu. Tento kus Evropy byl perlou. Krásnou přírodu doplňovali malebná městečka jako Caen, St. Tropez a další. Jedna z našich zastávek byla i Marseille. Přístavní město s úchvatnou dominantou Notre-Dame de la Garde tyčící se nad městem, starobylou pevností, velkým nepořádkem a v neposlední řadě velkou kriminalitou. Už před cestou jsme slyšeli o různých mafiánských praktikách a přepadávání turistů, ale kdo by přece okrádal chudé stopaře. Okradeni jsme nebyli, ale.....

Starší pár vracející se z dovolené

Jeli jsme už k večeru s postarším párem mířící do Marseille a nabídli nám odvoz až do centra. Večer už se blížil a my raději nocujeme mimo město, kde není tolik lidí, nejlépe na pumpě. Nechali jsme se tedy vyhodit na pumpě asi 15 km před městem a s plánem zítra dojet do Marseille jsme šli hledat místo na spaní. Benzínka ležela pod skálou a okolí připomínalo stepi. Vyschlá tvrdá půda plná kamenů prorůstající lehce trávou. Na spaní jsme potřebovali něco více měkčího a zelenějšího. Hned kousek vedle budovy pumpy ležel malý ostrůvek zelené trávy a pár malých smrčků, připomínající oázu na poušti. Připravili jsme si postele a rozebírali jsme před spaním hlavní problémy lidstva, jako je rozdíl mezi supermarketem a diskontem nebo jestli je lepší na webu menu nahoře či dole. Vše nasvědčovalo klidné a bezproblémové noci.

AETBNYMU

Na parkovišti kolem nás se nacházelo pár aut, jedna dodávka a jeden Passat, který nás zajímal nejvíce, už jsme pomalu zavírali oči, když kolem nás a kolem pumpy začal kroužit, vždy se u nás zastavil, zkontroloval a pokračoval dál. V této činnosti pokračoval dalších pár desítek minut a naše paranoidní představy začali plodit různé teorie a způsoby, jak zemřeme. Napadlo nás, že jej budeme prostě ignorovat a půjdeme spát. Po chvilce opravdu auto ukončilo svůj závod kolem dokola a my se trochu uklidnili. Najednou kolem nás začala stříkat voda, zjistil jsme jak je možně na tak suchém místě najít zelenou trávou, byla uměle zavlažována a my tu noc zavlažování s ní. Za jiných okolností by to byla vtipná momentka, ale ten večer jsme se snažili být nenápadní a nevzbuzovat přílišnou pozornost. Museli jsme se přemístit o kus dál, Passat zahlídl náš pohyb a kontrola naší činnosti začala znovu. Snažili jsme se zase usnout, tentokrát s obrovským knedlíkem v krku a s noži ve spacáku. Venku už byla černá tma a v dáli občas jen projelo po dálnici auto, jinak klid a ticho. V tom najednou nás probral obrovský ženský křik, který se linul od bílé dodávky, od nás vzdálené tak 100 metrů. Slyšeli jsme jak někdo křičí "Aidez-moi, Help me". Ohlédli jsme se tím směrem a viděli jak někoho nakládají do té dodávky, zavírají dveře a ujíždějí velkou rychlostí pryč, za nimi se vydává i Passat. My na nic nečekali a utíkali jsme pryč, směrem k prodejně na pumpě, kde už fungovalo pouze nonstop okénko. Požádali jsme prodavače, zda si můžeme zavolat a snažili jsme se mu vysvětlit co jsme viděli  bohužel nám nerozuměl nebo nechtěl rozumět. Pravděpodobně o tom i věděl a dělo se to zde častěji. O pár let starší jsme si ustlali na chodníku hned u stojanů a obsluhy a vyděšení jsme probírali co jsme viděli. O deset minut přiběhla postarší dáma celá ubrečená a řvala něco francouzsky, snažili jsme se s ní domluvit, naštěstí uměla trochu anglicky, tak nám vysvětlila co viděla a my ji vysvětlili totéž. Zda to byla její příbuzná, známá nebo byla pouze divák jako my jsme se nedozvěděli. Běžela hned k obsluze a ten ji nechal zavolat policisty. S trochu větším klidem jsme stále seděli na chodníku pod spacákem a čekali na policisty, na naši spásu a lehce jsme doufali, že nás odsud odvezou do bezpečí.

Vypadalo to na klidnou, normální noc

Policisté zrovna nespěchali a dorazili zhruba po půl hodině. Hned jsme k nim běželi a snažili se vysvětlit co jsme viděli. Velké překvapení pro nás bylo, jak nás ignorovali a nezajímalo je, co jsme zahlédli. Paní naložili do auta a nám jen krásnou francouzskou angličtinou řekli větu, na kterou nezapomenu. "Stay here, here is dangerous". Nevím, zda jen neuměli dobře anglicky nebo nás chtěli vystrašit, ale na klidu nám rozhodně nepřidali. Ignorace policistu a jejich nezájem s námi cokoliv sepsat nás utvrdila v tom, že podobné přepadení, únosy a loupeže jsou zde na denním pořádku. Možná o tom policisté i vědí a za malý desátek to ignorují, ale tyhle konspirační teorie můžou být jen výmysly dvou vystrašených stopařů.

Noc jsme tedy strávili na chodníků, kde nás ráno probudili překračující řidiči, kteří právě natankovali a vyrážejí do práce do Marseille. Hned jsme vstali a co nejrychleji se snažili zmizet, naše důvěra v kohokoliv byla nulová. Celý incident ještě zakončil ráno řidič Fabie, který opět kroužil kolem pumpy a kontroloval okolí včetně nás. Snažili jsme vždycky ujít pár metrů, aby na nás nebylo z jeho výhledu vidět, ale pokaždé kousek popojel, aby nás neztratil z obzoru. To už jsme propadali panice a snažili se chytnout cokoliv do města. Po chvilce k nám dorazila policejní hlídka na běžnou kontrolu, po zkušenosti z minulé noci a ztrátě jakékoliv důvěře k tomuto orgánu jsme raději mlčeli a poslušně předložili doklady. Řidič Fabie nás musel vidět, jak s policisty hovoříme, to nám do karet příliš nenahrávalo. Po kontrole policisté vyrazili směrem k Fabii, ta na nic nečekala a rychle odjela pryč, pryč z pumpy. Policisté v klidu také vyklidili prostor. Za chvíli nám zastavil malý Francouz v malém voze a nabídl nám odvoz. Rychle jsme ho pohledem zkontrolovali a nasedli. Jel do práce a vyhodí nás u metra. Celou cestu jsme se otáčeli a sledovali zda nejsme sledováni a snažili jsme se klást řidiči dotazy, které nás měli uklidnit, jako kde pracuje, kde bydlí apod.

Notre-Dame de la Garde

 Vyskočili jsme z vozu a nasedli hned do metra, kde jsme pocítili obrovské uklidnění a klid na duši. Město jsme si v klidu prohlédli, avšak nedůvěra k místním v nás zůstala už po celou dobu.