První pocity prvního dne prvního stopování

Povedala som si: „Zvládnem to, čo chlapi!“ Na úplnú očistu som sa nedala – ako to robieval pred tým Pavel – že jedol len bagetky a pil len čistú vodu. V tom som si vravela, že sladké radosti si odopierať nebudem a nejaký párok alebo saláma ma nezabije, ale posilní.Cesta prvého dňa prebehla nečakane rýchlo aj s obhliadkou Piešťan sme toho stihli veľmi veľa. Bola tma a my sme sa ocitli na okraji Nitry. Začala som pociťovať váhu ruksaka. Pri predstave, že to mám nosiť na chrbte dva týždne, som vysvetľovala Pavlovi, že všetky tie veci sú zbytočné a nervózne som si prechádzala v hlave, čo všetko som mala nechať doma až mi tam nič neostalo. Najradšej by som šla úplne bez všetkého.  Potom sme dorazili na benzínku. Vraj sme boli na skvelom mieste, lebo z jednej strany nás kryl kamión, z druhej plot, za nami boli ohradené psy a pred nami spiaci kamioňáci. Zhora na nás svietili lampy. Bolo to asi tretie miesto, ktoré som zamietla, ale ťažoba ruksaku a viečok mi už nedovoľovala presúvať sa ďalej. Musela som odložiť všetko ješitné, čo vo mne je a ľahnúť si do trávy pod šíre nebo. Nieže by som pred tým nevedela, do čoho idem, ale predstava je len dvojrozmerná, realita má aj tretí rozmer.

Autor: Martina Murzová

Stopování po Evropě: Šílení řidiči

Každý den jsme se setkali se zajímavými lidmi. Na některé člověk brzo zapomene, na některé zapomenout nejde. Vynechám-li řidiče, kteří neovládali anglický jazyk, jsme se vždy zapovídali a zjišťovali různé informace. Většina řidičů neměla tušení, že Československo už na mapě není a fungujeme již samostatně. Pořád lepší, než kdyby si nás pletli s Ruskem, jako jinde ve světě. 

PORTUGALSKO 2012: den 13. – Utrpení s příchutí pomeranče aneb nekonečná cesta do Guimarães

Neděle 15. července 2012, Porto. Dnes budeme stopovat do padesát kilometrů vzdáleného Guimarães. Děj se co děj, řekli jsme si s Denisem. Od Leirie jsme nejeli stopem, neboť nás nejrůznější okolnosti nutily využívat autobus nebo vlak. Tomu je ale konec! Nic nás nezastaví, abychom dnes konečně stopli nějaké auto. Teda alespoň jsme o tom přesvědčení… Když pak toho dne v noci s úžehem a nesmírnou psychickou i fyzickou únavou uléháme v Guimarães na skále nad McDonaldem a v duchu polykáme šťavnaté hambáče, častujeme sami sebe dost vostrými výrazy. Ale postupně.

Stopování po Anglii: Stopem napříč Velkou Británií a spousta zážítků, které foťák nezachytí (opravrno 2.8.2013)

S mojí spolužačkou Míšou jsme se rozhodly dojet do Edinburghu a odtud se vydat stopem na jih Anglie. Tak jsme také udělaly… V následujích řádcích popíšu několik pro mě důležitých okamžiků z cesty, která začala ve skotském Edinburghu a skončila v anglickém Londýně.

Je časně ráno 4. 8. 2012 před odjezdem do Prahy a směrem západní Evropa. Vykouknu z okna a vidím takovou mlhu, že by se dala krájet. V tu chvíli začíná panika, že se nedostanu včas z Mostu do Prahy. Svírá se mi žaludek. Vlna horka spolu s brněním prochází každou částí mého těla. S přibývající hodinou a ustupující mlhou se to trochu zlepšuje, ale úplná úleva se dostaví, až když na mě Míša mává z lavičky na autobusovém nádraží v Praze na Florenci. Tak huráá, nastupujeme a za pár hodin opouštíme naši rodnou zemi.

Představení tanečního sboru ze Srí Lanky

Nevím, jestli je tu někdo znalec Srí Lanského tabce, ale má se jednat o folklórní tanec, představující koně převalského, znamého z pražské zoo, kde se dří jeho chovi a následná integrace v mongolské přírodě. Jedná se o vystoupení z otevření slonince a ke křtu nového slůněte, ten den pojmenované Sita. Omluvte hořší zvukovou stopu, točeno mobilem

Kde se dá všude při cestě spát? Od pláže až po záchod

Nebyli jsme jediní, kdo spal venku

V dnešní kapitole se budeme věnovat spaní při stopování. Za celou dobu stopování, jak po západní Evropě, tak po východní Evropě jsme nevyužili ani jednou služeb hotelu, hostelu či kempu. Pomohlo nám k tomu i počasí, které až na vyjímky bylo perfektní a umožňovalo spát pod širákem. Podíváme se teď na různé situace, které se nám přihodil při spaní. Spaní na záchodě, na nádraží, na pláži nebo pod stříškou na vozíky u supermarketu nebylo nic neobvyklého.

Cesta po Indii

Další povídaní a fotografie ze exotiky, tentokrát z Indie v podání Lucie Jeníčkové

http://lucieajancestadoindie.blogspot.in/

Cesta po Kambodže

Pokud vás zajímá více exotika, můžete se podívat na fotografie cestovatele Jana Škvora po Kambodže

https://plus.google.com/photos/114634852394421533542/albums/5849563063842104385

Eurotrip 2011: Cesta po rumunských „dálnicích“

Cesta po rumunských „dálnicích“

Tomáš a scenérie, která nás doprovázela celou cestu

Někdy člověk za den chytne 10 aut a ujede 50 km, někdy chytne 1 a dostane se přes půl Rumunska, jako se povedla dneska nám. Cesta dlouhá 400 km se protáhla na 12 hodin a strach z manévru některých řidičů mi zkrátila život o pár let. Špatná rumunská infrastruktura, dehydratace, šílenci na silnicích, první kontakt s divokými psy a šok z Bukurešti, tak by se dal shrnout další den na cestách po východní Evropě.

PORTUGALSKO 2012: den 11. a 12. – Hostely v Portu. Luxus i "řecký" kumbál

Dobrá nálada v Portu

Pátek 13. července 2012. Ráno. Balíme stan a svých pár švestek a opouštíme kemp v Madaleně. Od Porta, druhého největšího města v zemi, nás dělí asi deset kilometrů. Plánujeme zůstat dvě noci a prohlédnout si město, na které jsme slyšeli samou chválu. Prostě rutina. Žádný extra vzrůšo nás nečeká. Nehodlám vás nudit tím, jaký kostel jsme viděli a která památka je nejhezčí. Dvoudenní pobyt v Portu shrnu do jednoho článku.

PORTUGALSKO 2012: den 10. – Šílenci na kolech

Aveiro

Čtvrtek 12. července 2012. Máme za sebou první noc ve stanu, v kempu přímořského městečka Praia da Barra, pár kilometrů od Aveira. Trochu se stydíme. Před cestou jsme si s Denisem řekli, že kemp využijeme opravdu jen v té nejhorší krizové chvíli, kdy nebude přicházet do úvahy jiná, bezplatná varianta noclehu (taková chvíle přišla později ve Španělsku, počkejte si!). Když jsme ale viděli útulný kemp za v přepočtu asi 300 korun pro dva, vyměkli jsme. Hanba nám.

PORTUGALSKO 2012: den 9. – Tisíc cest a žádná do Aveira

 

Aveiro

Ráno v Coimbře. Tedy spíš poledne. Denis už má dávno sbaleno a netrpělivě přešlapuje, kdy že už vyrazíme na ten stop. „Nespěchej! Tys nepil do šesti do rána a nemočil na historické památky jako já!“ Po dvou dnech Carlosovo hoštění a celkové pohodičky v Coimbře se zase vydáváme vstříc dobrodružství a nejistotě. Cílové město je pro dnešek přímořské Aveiro.

PORTUGALSKO 2012: den 8. – Močení na památky

Coimbra

Úterý 10. července 2012. Máme před sebou druhý den odpočinku v útulném studentském městě Coimbra. Den, kdy nebudeme při snaze stopovat přitahovat nevěřícné pohledy řidičů ani pojídat tuňákové konzervy s houskou. Čeká nás den, kdy si budeme z plna hrdla užívat pohostinnosti našeho nového „šáhnutého“ kamaráda Carlose. A kdy nám naše hostitelka Káťa ukáže pravý portugalský noční život.

PORTUGALSKO 2012: den 7. – Rozmazlování v Coimbře

Coimbra

V posledních dvou dnech jsme zažili adrenalinu nad hlavu. Spali jsme v zatuchlém garážovém bytě, který nám poskytla jedna řidička, bloudili nočním Torres Vedras za dozoru opilých mladistvých, vloupali se kvůli přespání do zahradního domku obchodního řetězce, ztratili tašku s kreditkou a foťákem a v jednu chvíli mysleli, že výprava je předčasně u konce… Je třeba na chvíli zase zvolnit. Odpočinout si. Fyzicky i psychicky. Studentské město Coimbra, kde se nás ujala česká studentka Káťa, je ideální volbou.

Stopování Tomáše a Pavla po východní Evropě - celkový pohled

Tomáš a jeho první den na stopu - Brno

Když jsem se od svých kamarádů dozvěděl, že cestují po Evropě stopem, donutilo mě to přemýšlet. Nepocházím  z rodiny, která léto co léto fluktuovala po celém stařičkém kontinentu, případně periférie černého kontinentu nebo blízkého východu. Borci byli ti, kteří byli dokonce ještě dál. Ale já? Upřímně jsem se jako malý styděl,  že jsem ještě neviděl moře,  zatímco ostatní se vraceli tmavší a tmavší.

Připojte s k nám na Facebooku a na Google+

Pokud se vám zalíbily naše články o stopování a neradi byste přišli o další příběh  připojte s k nám na Facebooku do skupiny stopování https://www.facebook.com/Stopovani nebo se přidejte na Google+ do Komunity Cestování https://plus.google.com/communities/107469304743047600140 a odebírejte naše články hned po jejich vydání.

PORTUGALSKO 2012: den 6. – Nejšílenější den našich životů aneb bůh žehnej rodině Martinsů!

Tady už je do smíchu.
Martin při večerním marném
stopování do Coimbry

Zahradní domeček obchodního řetězce Akí v Torres Vedras nám poskytl dokonalý noční azyl. Včera před usnutím jsme se dohodli, že nejpozději před sedmou hodinou ranní náš tajný brloh opustíme. Nechtěli jsme riskovat, že nás ráno načapou zaměstnanci prodejny. Jenže to bychom nesměli být labužnický povaleči… Denis zabalen ve spacáku vyhlédl z okna domku. „Hele, parkoviště pořád prázdný, na prodejně ticho. Ještě spíme.“ Nebylo co namítnout.

Eurotrip 2010: Opilecká cesta za štěstím

Autobus Alice in Chains

Při svém stopování už jsem zastavil spoustu pozoruhodných osob a slyšel pozoruhodné příběhy. Stopli jsme luxusní autobus kapely Alice in Chains, řidiče, který nás nechal řídit, aby se mohl opít nebo Polku, která nás svezla přibližně 200 metrů. Ve Španělsku, blízko Perpignanu se nám však povedlo stopnout auto, které přesáhlo vše, co jsme doposud viděli nebo co jsme si dokázali představit.

PORTUGALSKO 2012: den 5. – Vloupání do zahradního domku

Ericeira

V garážovém apartmá, které nám při stopu do Sintry poskytla naše včerejší řidička Ana, se spalo výborně. Tedy až na ten menší zápach z odpadu. Nic to ale nemění na tom, jak jsme šťastní, že i čtvrtou noc jsme absolvovali na stopařské poměry v takovém luxusu. Ke všemu, když se nad ránem rozpršelo. První portugalský déšť nás nakonec provázel celé dopoledne.

PORTUGALSKO 2012: den 4. – První stop a nocleh v garáži

procházka centrem Cascais

 Pátek 6. července 2012. Dnes vyrazíme na pláž okoštovat teplotu oceánu a učinit vědecká pozorování v oblasti anatomie lidského těla. Zejména toho ženského. A taky chceme poprvé stopovat.  

 Nevstává se nám dobře. V Henriqueho bytě v Carcavelos se probouzíme s vědomím, že už se nám podobného luxusu nemusí dostat a zbytek cesty strávíme spaním kdesi pod širákem. Loučíme se s Henriqueho babičkou a míříme na nádraží. Jo, na stop si musíme ještě počkat. Jasně, jsme stopaři a chceme absolvovat celou cestu stopem, ale do 20 km vzdáleného Cascais pojedeme opět příměstským vlakem.

Easttrip 2011: Den čtvrtý - Rumunská džungle

Při stávání jsem si při cestách zvykl na různé hluky a křiky. Jednou jsem se probudil v Anconě na dětském hřišti u školky, kde si hráli děti, nebo v Barceloně nad námi stál pár a nabízel hašiš ve 4 ráno. Budapešť opět trumfla, co jsem do té doby viděl, okolo 8 hodiny se kousek od nás na malém prostranství v parku sešlo okolo 10 ženských ve věku 50 let. Člověk by čekal ranní rozcvičku před náročným pracovním dnem Začalo se dít něco úplně jiného, něco dosti zvláštního. Skupinka začala tancovat kolem dokola, drželi se za ruce, v jednu chvíli všechny ruce zvedli a pořád dokola, přitom měli na sobě zvláštní šamanské oblečení a vykřikovali cosi, čemu jsme neměli šanci rozumět. Nevím k čemu to přesně přirovnat, něco mezi sletem čarodějnic a šamanskou woodoo párty. Rozhodně to nebyl pěkný pohled a raději jsme vstali a vyrazili vstříc dalšímu dni.

PORTUGALSKO 2012: den 3. –Benfika, Sporting a adeus, Lisabon

Denis v jedné z uliček Lisabonu

Druhé ráno v Lisabonu. Včera jsme naprosto zapomněli, že jsme se s Manon před odletem dohodli na dvoudenním azylu, a že bychom dnes měli její dům opustit. Jenže na dnešek máme v Lisabonu ještě program, který nechceme za nic na světě vypustit – návštěva fotbalových stadionů Benfiky a Sportingu.

Eurotrip 2010: Únos v přímém přenosu

O svém prvním stopování budu psát pouze články o zajímavých událostech a ne den po dni jako u Eastripu. S kamarádem Jirkou jsme se vydali poznávat krásy západní a jižní Evropy. Stopování není někdy jen o radosti a zábavném dobrodružství, někdy nabídne i nepříjemné zkušenosti a strach o holý život.

PORTUGALSKO 2012: den 2. – Raci v Lisabonu

První ráno v Lisabonu. Nespěcháme. Cestujeme stopem také proto, že nás netlačí čas, nemusíme nic za spěchu plánovat a ve stresu obíhat pamětihodnosti. Oba rádi spíme a tak se už před cestou s Denisem domlouváme, že když to půjde, dobře se vyspíme a nebudeme to hrotit. S nadšením zjišťuju, že včerejší horečka i nevolnosti jsou pryč a našemu dobrodružství tak nic nebrání.

Easttrip 2011: Den třetí - vedro a rébusy

Na Maďarsku je krásný jejich jazyk, který pro člověka neznalý maďarštiny nabývá dojmů náhodně rozházených písmen. Obyčejná cedule, kterou jste schopni rozluštit v jakémkoliv jazyce se mění v hodinový rébus. Napsat ceduli cíleného města, vměstnat jej na A4 papír a pak jej vyslovit překvapenému řidiči je práce na dalších pár desítek upocených minut a zlomeného jazyka, který se snaží vyslovit nevyslovitelné.